středa 2. srpna 2017

Je rá-áno, je rá-áno, nohama stí-rášro-su nakolejích

Nespím. Honí mě svědomí. Vyklepla jsem studii, juch, škrtla jednu položku z mnoha (a doufám, že už se na seznamu neobjeví). Uklidila, škrtla další, začala žehlit a podtrhla si úkol, kterýžto bude co nevidět splněn. V puse mám asi čtyři afty velikosti mexického dolaru a v očích, zejména v tom pravém, louži zeleného hnusu. 

Minulý týden jsem byla na učilišti, kde děláme studii "modernizace". Školní zařízení o prázdninách je mocné! Hooodně starý objekt v Pavlovičkách, který byl kdysi asi ne tak dávno ohozen břizolitem, je vprostřed léta kouzelný absencí žáků; dětí, jak říká jejich ředitel. Pro mě jsou to dnes už učni. A kdybyste je viděli, pochopili byste rozdíl mezi gymnazistou a učněm, třebaže jste si do té doby mysleli, že nemusí mít každý vysokou školu. Nemusí. A ani nemůže.
Škola plná artefaktů. A kde nejsou děti, ale jen ředitel, může se fotit, Pepe ...

Lino. Dávají to na ponky, aby je kluci a max 5 dívek v ročníku nezlikvidovali.
Je to krásné, přestože je fotka mázlá.

Úplně boží věc! To snad pamatuje Marii Terezii. A stojí za přečtení :)




Dobré ráno!

-vM-

1 komentář:

  1. Tyjo, to je retro! Zuzi, jak se v tomto prostředí připravují do těch super fabrik, kde vše ovládají počítače???? Ale jako jo, je kouzelné, když se někde zastaví čas, bohužel to asi není kouzelné ve školství :-) vP

    OdpovědětVymazat